NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
IRON REAGAN vlítli na metalovou scénu s razancí špičkově vycvičené zásahové jednotky. Je tomu slabých 6 let, co registrujeme jejich existenci, ale to těmto americkým týpkům bohatě stačilo k tomu, aby po sobě (prozatím) zanechali 3 řadová alba a několik dalších nahrávek, včetně EP a různých splitek. Posledně jmenovaná skupina dostává letos velmi slušivý přírůstek v podobě společného počinu s deathmetalovými nevycválanci GATECREEPER.
Že se v žádném případě nejedná o nějaké vyprázdňování šuplíku s nepříliš uplatnitelnými skladbami, nás vmžiku přesvědčí nástup do úvodní písně celé kolekce, která nese nanejvýš příznačný název - „Warning“. IRON REAGAN si i zde jedou ten svůj hc/thrashmetalový kolotoč ze staré školy, a to bez známek omšelosti anebo vyčerpání. Pochopitelně, že toto je otázka velmi subjektivního hodnocení, ale fakt je ten, že pokud vám sedly i starší nahrávky, tato vás rozhodně nezklame. Silové pojetí jejich muziky si nekomplikuje situaci přílišně složitými hudebními konstrukcemi a spíše na své posluchače hrne jeden osvědčený tah za druhým. Expresivní a výše položený vokál mi často upomene dnes už poněkud pozapomenuté THE SPUDMONSTERS, kteří se podobné fůzi hardcore a thrash metalu věnovali v první polovině devadesátých let. Jednotlivá řadová alba Američanů jsou napěchované energickou muzikou, která dokáže konstantně bavit po celou hrací dobu, nicméně tady mám, snad i díky kratší stopáži a lehkému příklonu skupiny k energickému hardcore, pocit mnohem větší intenzity.
Pokud vás IRON REAGAN nedokážou knockoutovat svojí zničující nakládačkou, další vyznavači tradičních žánrových pouček – arizonští GATECREEPER si na vás zcela jistě smlsnou. Jejich krátký příspěvek na téma „jak hrát klišé na klišé a neznít přitom nudně“ nemá asi pro každého jednoznačný závěr. Tento obhroublý a jakýchkoliv kudrlinek prostý death metal se v poslední době těší opět mírně vzrůstající oblibě, koneckonců jako jakékoliv retro, takže kritéria na posouzení jeho kvality se smrskávají na několik málo atributů. Nejdůležitějším asi bude schopnost odprezentovat svůj pohled na věc, což obnáší úroveň riffování, umění nastavit a udržet vnitřní náboj jednotlivých skladeb a tak nějak celkově i dokázat důvěryhodnost svého snažení. Toto všechno jsou GATECREEPER schopni nabídnout. Trojice skladeb (včetně úvodní „předehry“) nepostrádá šťávu a patřičný tah vpřed. Ač na povrchu poměrně nenáročná rubanice však postupně odhaluje různé „vychytávky“, jako jsou, v rámci daného žánru, poměrně pestré kytarové sekyrnictví a několik patřičně chorobných sól. V zásadě standardní „tabulková“ deathmetalová show, kterou lze kapele bez výhrad věřit.
Povedené splitko dvou extrémních, avšak v odlišných žánrových teritoriích pohybujících se kapel.
1. IRON REAGAN - Warning
2. IRON REAGAN - Paper Shredder
3. IRON REAGAN - Take The Fall
4. IRON REAGAN - Proudly Unaccountable
5. IRON REAGAN - Burn For This
6. GATECREEPER - Daybreak (Intro)
7. GATECREEPER - Dead Inside
8. GATECREEPER - War Has Begun
Vydáno: 2018
Vydavatel: Relapse Records
-bez slovního hodnocení-
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.